Arboretum Kysihýbl

Autor: Ing. Antonín Svoboda, CSc.

V Banské Štiavnici – Národní kulturní památce Slovenska, ve  městě známém svou slavnou hornickou historií, je rovněž významná botanická zahrada, lesnické arboretum Kysihybl a nedaleko je – Antol, s cenným historickým parkem (založil v 19.stol. bulharský exkrál Ferdinand Coburg), v zámku sídlí lesnické museum.

Botanická zahrada – přírodní reservace obklopující budovy škol je známá cennými dřevinami a mimořádnými jedinci, např. to jsou statné stromy :Sequoiadendron giganteum (z  roku 1877, výška 35m a obvod kmene 5m; 25 velkých a pravidelně plodících stromů). Zdárně zde rostly cedry (Cedrus libani), dále jsou zde stromy: Cercidiphyllum japonicum, nebo keře: Ilex aquifolium (výška 8m, obvod kmene 50cm). Zelkova serrata aj. Původně zde rostlo na 515 druhů dřevin, nyní se zachovalo na 260 taxonů. (Celková výměra obou částí je 3,5ha, a skleníky. Výška nad mořem 580-630m, průměrná teplota 7,7 C)

Arboretum Kysihýbl (leží na jižním okraji města – Banský Studenec), bylo založeno v letech 1900-1913, Území leží v rozmezí 524-558m nad mořem, průměrná roční teplota 6,7C, půda vznikla z andesitu. Plocha byla rozdělena na pravidelné plošky 15x15m, ve čtyřech částech téměř po 80 (celkem na 300 čtverců). Zastoupeny byly jak dřeviny jehličnaté, tak listnaté, např. ze S. Ameriky souborně 282 taxonů, z nichž nyní zůstalo téměř 60%. V arboretu byly nově cenné vysázeny dřeviny, např. z rodu Nothofagus, aj. V arboretum – v rámci mezinárodní spolupráce Lesnických výzkumných ústavů – se sledovala rovněž fenologie. VNICA

Sequoiadendron – Giant Sequoia
Cedrus – Cedar
Cercidiphyllum – Katsura-Tree
Ilex – English Holly
Zelkova – nenašel jsem anglicky = zelkova
Nothofagus – asi = nothofagus

Kysihýbl Arboretum

V městě, známém svou slavnou hornickou historií, je rovněž významná botanická zahrada a lesnické arboretum. Nedaleko leží obec Antol, se zámkem a cenným historickým parkem. Město Banská Štiavnica má – má Slovensku i Evropě – velký význam v historii přírodních věd; ruku v ruce se rozvíjely doly, lesnictví a všechny navazující obory: geologie, mineralogie, chemie, botanika, zoologie, lázeňství (Sklené Teplice) a v současné době ochrana přírody a krajiny. Střed města je Městskou památkovou reservací a v návaznosti na významnou tradici je: Banícka škola se zahradami – Národní kulturní památkou Slovenské republiky.
Pojmenování „Banská“ je založeno na důlní činnosti a v minulosti se několikrát měnilo (1156 Terra Banensium, 1290 Selmecbanya. „Štiavnica“ se odvozuje od říčky pramenící v pohoří, která má šťavnatou, tj kyselou, minerální vodu. Pohoří je mimořádně bohaté na rudy, např. stříbra, zlata, olova, mědi a zinku. Které se všechny intensivně těžily.
Počátky osídlení byly položeny před mnoha staletím (od 3. stol. před Kristem), rozvoj báňské a důlní činnosti byl největší ve 13.století a potom především v 18. století. V r. 1725 byla zde založena hornická škola, později – akademie, jako prvá v Rakousku, Evropě – na světě; a od r. 1807 rovněž Vysoká škola lesnická (do roku 1919, kdy byla přenesena do Maďarska, do Šoproně). Výuka, ale především těžba stříbra – nejvyšší v rámci Uherska soustředila mnoho odborníků, např. prof. H. D. Wilkens (1808-prvé výsadby), prof. R. Feistmantel (1836 Kysihýbl – 73 dřevin, 1844 – v botanické zahradě – 487 druhů rostlin). Na lesnické škole vyučovali prof. Tibor Blattný (1883-1969) a prof. L. Fekete (1837-1916), kteří zpracovali tiskem vydali unikátní práci: Rozší.
Na škole i báňském průmyslu pracovala celá řada dalších odborníků, např. Giovanni Scopoli (1723-1788), původem z Italie, v B. Štiavnici pracoval a publikoval své práce v letech 1766-1776.
Mezi vynikajícími odborníky byl také např. chemika a botanika Nicolaus Joseph Jacquin (1727-1817), pozdější ředitel botanické zahrady ve Vídni a vydavatel mimořádně krásných obrazových publikací:
Pro práci v dolech byla nezbytně nutná motorová síla, která se získávala z nově vybudovaných deseti velkých vodních nádrží – největší Počuvadlo, má plochu 12ha, je hluboké 22m a objem vody činí téměř jeden milion metrů krychlových (objem zadržené vody byl na 4 miliony krychlových metrů). Štiavnické pohoří, sopečného původu tvoří především andesit a květena je velmi bohatá. Na nejvyšším pohoří Sitna (1009m) ji studoval Andrej Kmeť (1841-1908), který zde objevil a popsal mnoho nových růží.
Pozornost zaslouží ekologické studie Františka Jozefa Turčeka (1915-1977), který sledoval vzájemné vztahy lesa, lovné zvěře a všech zástupců ptáků, šelem i hlodavců (Oekologische Beziehungen der Säugtiere und Gehölze, metodicky důležitou publikaci: Úvod do kvantitativného výskumu populácií vtakov a cicavcov.
-pozorování vycházelo vesměs z výsadeb arboreta Kysihýbl.
Botanická zahrada, obklopující budovy škol je známá cennými dřevinami a mimořádnými jedinci, např. to jsou statné stromy: Sequioadendron giganteum (nejstarší byly vysázeny v roce 1877, mají výšku větší než 35m a obvod kmene měří více než 5m, celkem je v B.Štiavnici na 25 velkých, pravidelně plodících stromů). Zdárně zde rostly cedry (Cedrus libani), které však již několikrát poškodily vyjímečně silné mrazy, dále jsou zde stromy: Cercidiphyllum japonicum, nebo keře: Ilex aquifolium (výška 8m, obvod kmene 50cm). Zelkova serrata aj.V průběhu let zde rostlo na 515 druhů dřevin, z nichž se nyní zachovalo na 260 taxonů. (Celková výměra obou částí je 3,5ha, a skleníky. Výška nad mořem 580-630m, průměrná teplota 7,7 C).
Botanická zahrada je chráněna státem – na základě zákona pro ochranu přírody od roku 1958.
Arboretum Kysihýbl (leží na jižním okraji města – Banský Studenec), bylo založeno v letech 1900-1913, zakladatelem byl botanik dr. J.Tuzson (1870-1943) a vedl je prof.dr.Gyula Roth. Území leží v rozmezí 524-558m nad mořem, průměrná roční teplota 6,7C, půda vznikla z andesitu. Plocha byla rozdělena na pravidelné plošky 15x15m, ve čtyřech částech téměř po 80 (celkem na 300 čtverců). Zastoupeny byly jak dřeviny jehličnaté, tak listnaté, všech vhodných původů ze severní polokoule, např. S. Ameriky souborně 282 taxonů, z nichž nyní zůstalo téměř 60%. Arboretum bylo doplňováno, např. nově byly vysázeny prozatím unikátní dřeviny z rodu Nothofagus, rovněž dřeviny domácí v Japonsku, ad. V arboretum se – v rámci mezinárodní spolupráci – sledovala rovněž fenologie. Většina dřevin pravidelně přináší klíčivá semena, která se jednak využívají pro výsevy, příp. záměrné křížení, ale častá je také přirozená obnova (např. u borovice, pocházející z Balkánu: Pinus peuce, ad.). Arboretum Kysihýbl je chráněno – na základě zákona na ochranu přírody – jako chráněné parky a zahrady, od roku 1950 (1977,lit.), pro studium a hodnocení cizokrajných dřevin z mnoha vzdálených míst a světadílů úspěšně introdukovaných – do Evropy i na Slovensko.
Park u zámku Antol vznikl koncem 19. století, když zde sídlil vlastník bulharský excar Ferdinand Coburg, po němž byla pojmenována zajímavá rostlina: Saxifraga Ferdinandi-Coburgi Kell. et Sünd.
Lesní porosty tvoří statné stromy, např. douglasky (Pseudotsuga taxifolia), rovněž okrasné stromy maďálů (Aesculus hippocastanum) s četnými keři jmélí (Viscum album), mnoha keřovitě rostoucími jehličinami. (Majitel F.Coburg byl členem Dendrologické společnosti a dostával – ze Spolkové dendrologické zahrady v Průhonicích – pravidelně nové výpěstky jehličnatých, listnatých okrasných dřevin, ale také trvalky).