K pětaosmdesátinám Ing. Antonína Mariána Svobody, CSc. 

Jubilant je narozen v Praze v květnu 1930 a dodnes tam bydlí. Ale zvláště jeho dětský věk je vázán k Telči, k dědovi Komárkovi, správci bažantnice. Od těch i pozdějších let jsou mu proto ta místa a příroda s hlubokými zážitky v jistém smyslu druhým domovem. Po školních letech a maturitě v Praze na proslulé Křemencové v roce 1949 bylo odmítnuto jeho přijetí na PF UK a také na Lesnickou fakultu ČVUT. V té době měl blízko k zoologii, ornitologii, k myslivosti. Takže možnost studovat až v Košicích na Lesnické fakultě byla asi záchranou.

Tam ho dr. Dezider Magic zaujal dendrologickými přednáškami. Student Svoboda se začal zajímat o dřeviny ve městě a parcích a sepsal „Dřeviny Košic a okolních parků“. Práce zahrnovala samozřejmě i druhy cizokrajné. Pro diplomovou práci mu ale bylo určena tématika pěstebně lesnická. Diplom získal ve Zvolenu kam košická fakulta přesídlila jako Vysoká škola lesnícka a drevárska v roce 1952. Ve Zvolenu pak v roce 1966, o 14 let později, obhájil i kandidaturu věd, a to prací o proměnlivosti listů buku lesního.

Příprava a zpracování diplomové práce Antonína přivedly k setkání s pražskými lesnickými pedagogy (F. Fér, Jar. Pokorný, Jiří Rejmánek), kteří z Ústavu dendrologie Lesnické fakulty v Praze-Suchdole a pod vedením profesora Pravdomila Svobody měli v té době pracovní a pedagogické exkurze i na Slovensku, např. na Kyslinkách v oblasti Poľany.

Přestože se student Svoboda na Slovensku cítil dobře – i díky karpatské přírodní rozmanitosti – „pražská lesárna“ mu neodbytně připomněla domov. Po skončení studií v roce 1953 a po bezprostřední povinnosti vojenské služby se rozhodl nenastoupit do umístěnkového zaměstnání na východním Slovensku. Začal intenzívně hledat práci v Čechách. Se štěstím a přímluvami mohl přijít do sadovnického oddělení Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích (VÚOZ). Nastoupil tam v roce 1955 a tam jsou začátky jeho orientace a vědeckého studia introdukovaných dřevin. Průhonicím zůstal věrný –někdy až dramaticky– už 60 let, dodnes, ano, do roku 2015!

Brzy po nástupu do Průhonic dostal od ředitele Ústavu doc. Bohumila Kavky úkol zaměřovat se také na stav dřevin zámeckých parků. V Průhonicích se seznámil i s budoucí manželkou Danou (pracovala tam jako genetička). Jejich tři dcery (první se narodila 1962) si studijní obory po rodičích nevybraly.

Když byl Průhonický park v roce 1968 převeden do správy ČSAV se záměrem dát mu punc či charakter Botanické zahrady, přešel Ing. Svoboda, CSc, do Botanického ústavu ČSAV a stal se na dva roky vedoucím průhonického parku, do příchodu prof. P. Svobody na tento post ve funkci ředitele.

Z těchto úvodních odstavců mé připomínky jubilea AM Svobody mohu vybrat klíčová slova pro další části mého příspěvku. Zde jsou:

Jubilantovy pobyty v Telči a lákavá romantika myslivosti/   orientace na dendrologii od lesnického studia v Košicích/    spolkové zahrady a park v Průhonicích/    studium dřevin zvláště introdukovaných/ orientace na dendrologii parků a zahrad. Tyto milníky Svobodovy kariéry mohu zde probrat jen stručně.

Pokud jde o Telčské vlivy a témata, vinou se jako stříbrná nit celým Antonínovým přebohatým životním děním a je to nit Ariadnina. Umí ho držet na správné cestě. Z Antonínovy publikační činnosti tu připomenu jen příspěvek Vzácné dřeviny parku v Telči a poznámky k jeho obnově (Dendrol.sděl. 1963, 7:5-7), Příspěvek k rozšíření růží v okolí Telče a na jihozápadní Moravě, publikovaný ve Zprávách ČSBS v roce 1970. A snad ještě Muzejním spolkem v Telči v roce 1992 či 95 vydaná Stručná historie využití dřevin v Telči a okolí. Městu přispěl i pomocí na přípravách vyhlášení Telče jako lokality Světového kulturního dědictví.

Pokročme k dendrologii, tato část bude nezbytně obsáhlejší.

Díky jeho dendrologickému zaměření ve VÚOZ se rychle seznámil s  pracovníky stejné nebo blízké odbornosti i z jiných ústavů a pracovišť, akademických i odborně provozních. Jmenujme dr. Miloše Deyla (vedl herbář Botanického oddělení Národního muzea umístěný v Průhonicích), dr. I. Klášterského (rodologa, ale i s širším zájmem o proměnlivost dřevin, který pak po Deylovi herbář NM převzal), ing. arch. Otakara Kuču z Pražského ústavu památkové péče, také zkušeného zahradníka a pěstitele J. Vika (z městských školek v Praze Ďáblicích, lesníka M. Kučeru (posedlého zkoumáním rozdílností dřevin a jejich dokumentací). Do výčtu patří i pedagogové Lesnické fakulty ČVÚT v Praze ing. Pokorný a ing. Fér. Výčet jsem měl začít Františkem Krausem, pod jehož vedením Antonín v Průhonicích začínal.

Pro všechny tu jmenované dendrology, včetně A. M. Svobody, byly Průhonice také místem vzniku i sídlem Rakouské dendrologické společnosti (po roce 1918 na několik let i Čs. Dendrologické společnosti). Z toho povědomí vzešla myšlenka dát zájmům o dendrologii novou platformu. V pražském okruhu dendrologů byly vzorem polské aktivity polských a Dendrologická část Polské botanické společnosti, Polskie Tovarzysztvo Dendrologiczne, činorodé už od roku 1924.

U příležitosti vzniku Krajského arboreta v Novém Dvoře u Opavy při Slezském muzeu v roce 1958 nabídla tato instituce uspořádání ustavujícího zasedání Dendrologické sekce Československé botanické společnosti při ČSAV. Došlo k tomu v září 1958 a předsedou byl jmenován RNDr. Ivan Klášterský. Ing. Svoboda jako hlavní aktér pražské iniciativy se stal jednatelem sekce dendrologů, později pak Dendrologickou sekci řadu let vedl. Má výrazný podíl na uspořádání 12 plenárních zasedání sekce a deseti mezinárodních dendrologických kongresů v rámci východoevropských států (Mlyňany na Slovensku 1960, Polsko 1963 i později, Maďarsko 1978, Německo té doby – tedy NDR 1980, Gruzie 1982, Praha 1985, Bulharsko 1987).

Mimořádný jistou exotičností byl kongres v Tbilisi 1982 s exkurzemi na úpatí Kavkazu a po černomořských botanických zahradách. Kongres v Praze 1985 byl velmi významný odborným profilem, s námětem Dřeviny v životním prostředí a s referáty v sekcích Zahradnické, Lesnické a v sekci Historie parků a zahrad. Úvodní zprávy k jednání a referátům všech těchto sekcí měl A.M. Svoboda a přednesl také referát Význam dřevin v parcích a zahradách.

Kromě organizační spolupráce na mezinárodních Kongresech považoval Svoboda za potřebné doma detailně informovat o dění v dendrologii. A to třeba jen stručně, co nejvíc aktuálně, tak, aby tím dendrologické společenství často oslovoval a také sdružoval. V Průhonicích vydával s mimořádnou obětavostí cyklostylovaná Dendrologická sdělení, většinou do nich sám přispíval, pak je i expedoval. Ačkoliv ho to neúnosně zaměstnávalo a vyčerpávalo, vydržel v tom zápřahu řadu let (33 čísel v letech 1962-1987).

Svobodův významný podíl na mezinárodní dendrologické spolupráci se datuje od česko-polského sjezdu v Mlyňanech u Zlatých Moravců roku 1960. Z Polska přijela početná delegace Botanické společnosti PAN a jejího Polskiego Towarzystva Dendrologicznego (PTD).Obr2. A.M.Svoboda jako spiritus agens naší Dendrologické sekce je v Polsku od té doby respektován a oblíben. Důkazem toho je jeho dodnes trvající členství v Redakční radě PTD, pozoruhodné dendrologické ročenky. Čestným členem PTD je od roku 2011. V tom roce, v 59. čísle polské ročenky má Antonín obsáhlý příspěvek o historii spolupráce mezi českými, slovenskými a polskými dendrology.  Obr. 3, text z Roczniku LIX, 2011

a Obr.4. AMS a doc. J. Dolatovski, ved. redaktor Ročenek PTD.

Do rámce zahraničních aktivit jubilanta patří i studijní pobyt a průzkum dřevin v Mongolsku.

K dominantní Svobodově vědecké dendrologické problematice řadím studium buku lesního, hodnotné okrasné i produkční evropské dřeviny. Ve Studiích ČSAV publikoval v roce 1972 svoji kandidátskou práci Proměnlivost buku lesního.

K závěru této části nutno aspoň velmi stručně připomnět řadu menších či větších publikovaných příspěvků o jednotlivých druzích domácích dřevin (např. bez, bříza, jasan, olše, ořešák, růže, řešetlák, vrba), v obsáhlejší řadě však dřevin cizokrajných (často druhů obecně málo známých, ale v našich sbírkách zastoupených).

Nepříliš byl dosud v jeho biografiích zmiňován metodický přínos k přípravám dendrologického průzkumu. Snažil se o sjednocení odborných postupů, s cílem objektivizovat výsledky bádání. K metodice průzkumů pěstovaných dřevin uvedu příspěvek Soupis cizokrajných dřevin v parcích zahradách a alejích, publikovaný ve Zprávách dendrologické sekce v roce 1960.

Patří sem i jeho zaměření na matematické metody studia rostlin, na biometriku. K tomu publikoval několik studií. Především práci Biometrische Wertung der naturlichen Kreuzunk Pinus x Schwerini, referovanou na mezinárodních sympoziích nejprve v Bratislavě 1967 a pak na Sympoziu v makedonské Skopji 1970 o borovici rumelské, druhu tam původním. Jde o zkoumání sadovnicky cenného křížence exotických druhů borovic. Význam měření morfologických znaků přiblížil ve skriptu Biometrika – rukověť o jejích možnostech pro hodnocení proměnlivosti rostlin … Vyšla v BÚ ČSAV v roce 1979.

Z obdobných pozic vždy také nabádal ke zkvalitnění obsahu a formy Indexů seminum, seznamů vydávaných botanickými zahradami a arborety s nabídkou k mezinárodní výměnné spolupráci. S D.Svobodovou v periodiku Zprávy Krajského Arboreta Nový Dvůr a pak ještě i v Acta Průhoniciana dosti obsáhle pojednali už v roce 1960 a 1961 Význam seznamu semen pro introdukci a návrh na jeho přestavbu. A pak ještě ve více jak 50 stránkovém Supplementu průhonické řady Akta v r. 1963, se spoluautory P. Svobodou a L. Helebrandtem, a s titulem příspěvku účelně v latině pro celosvětový dosah. Tuto problematiku AMS neopustil po řadu dalších let.

Na závěr dendrologické části Svobodovy bio- a bibliografie je už možno avizovat soupisy dřevin v mnoha parcích převážně českých ale skoro úměrně i moravských.

Napřed ale tématika Průhonic, která nemá mezi dendrology svobodovskou obdobu. Značné penzum průzkumu a studia věnoval Svoboda Průhonickému parku, jeho popularizaci, jeho historii i dřevinám. Do publikace Národní park a botanická zahrada v Průhonicích zpracoval AMS už v roce 1959 kapitolu Výběr pozoruhodných rostlin v Průhonickém parku.

Pak v roce 1965 má publikaci Dendrologická společnost a Spolková zahrada v Průhonicích ve Zprávách botanické zahrady v Průhonicích (s bibliografií Arn. Em.Silva Tarouky a Cam. Schneidera, zakladatelů Rakouské dendrol společnosti se sídlem v Průhonicích).  Dalšími tituly AMS tohoto zaměření jsou:

Park Průhonice – Československo. Přírodovědný a naučný průvodce o dějinách, stavebních památkách a botanických výzkumech. Vyšel v BÚČSAV 1969, i v něm.

Průhonický park v minulosti, současnosti a budoucnosti; Vesmír, Praha 1972.

Ke 100. výročí Průhonického parku publikuje v r.1985 jednak v angličtině, jednak v němčině (v Bratislavě vyšlo Hundredth anniversary of the Průhonice Park ; Folia Dendrologica, V Berlíně Park Průhonice – ein bedeutens Werk der europaischen Gartenkunst). Připomenu ještě práci Přínos spolkové zahrady Dendrol. společnosti k zahradnickému výzkumu (Průhonice 1987) a obsáhlejší tisk Bot.zahr.ČSAV Průhonice-dendrologický průvodce(Svoboda et al.).

Stejnou pozornost a studium věnoval ovšem i průhonickému sortimentu dřevin: Výsledky introdukce listnatých dřevin v Průhonicích; Studie ČSAV 1981.

Některé další publikované obdobné práce jsou i za spoluautorství doc. Tábora.                                                                              Obr.5. K.Dudych, Park Na Kampě

Řadu pozoruhodných publikačních a edičních počinů má i o pražských parcích.

Přispěly k tomu Svobodovy kontakty a spolupráce s Pražským ústavem památkové péče. Především díky tomu a vydavatelskému počinu Útvaru hlavního architekta Prahy došlo k edici díla mimořádného celkovou formou, obsahem i graficky, nazvaného Pražské parky a dřeviny. Dílo vycházelo postupně řadu let. Neobvykle provedené plánky parků z ruky architekta Karla Dudycha obohatila spolupráce s dr.A. Pilátem i AM Svobodou. Antonín zůstal na finalizaci obsáhlého souboru v podstatě už sám.

Nejen od tohoto díla je odvozeno několik Svobodových příspěvků k historii pražských zahrad, dosti často v ediční řadě Staletá Praha, ale i jinde.

Historie a dokumentace pražských zahrad; Staletá Praha 1980

Jehličnaté dřeviny významných parků a zahrad v Praze; Studie ČSAV Praha 1976.

Pražské parky a dřeviny; Živa, Praha 1975.

Listnaté dřeviny významných parků a zahrad v Praze; Studie ČSAV Praha 1981.

Vzácné dřeviny pražských parků, I. a II. Praha 1964, 1972.

Biologická obnova pražských parků. Praha 1981.

Okrasné dřeviny Prahy. Nika, Praha 1982.

Antonín se ale stejně intenzívně zajímal o historické parky mimopražské. Lze to doložit jeho častou účastí na oficiálních odborných setkáních a pracovních jednáních. A ovšem i na publikacích, jak obsahově obecnějších, tak specifických:

Dendrologie parků a zahrad v Jižních Čechách; České Budějovice 1976;

Slohová a druhová skladba dřevin v historickémý vývoji zahrad a parků; Znojmo 1987;

Botanická zahrada-park-arboretum a jejich geneze. Tábor 1987.

Akce jsou doloženy Sborníky referovaných příspěvků. Svoboda k jejich přípravě, organizaci i odbornému programu přispíval a myslím, že jeho přínos byl vždy hodnotný a ceněný. Stručně si tato témata, lokality a referáty či příspěvky připomeňme:České Budějovice 1976, Znojmo 1987, Tábor 1987, Č. Budějovice 91

Parky Jižních Čech – evropské přírodní a krajinářské parky – Červený Dvůr; (České Budějovice 1991. Spoluautor I.Tábor.).

Význam introdukce okrasných dřevin v historických parcích a zahradách; Pardubice 1992. Spoluautor I.Tábor.

Historické zahrady, parky a kulturní krajina – Severní Čechy 2003. Tam Svobodův referát Doklady o pěstování okrasných dřevin v Severních Čechách.

Převážně v Dendrologických sděleních publikoval řadu dalších příspěvků:

Soupis cizokrajných dřevin v parcích, zahradách a alejích; Praha 1960.

Dřeviny a zámecký park ve Veltrusích; Praha 1967.

Cizokrajné dřeviny v Písku a okolí; Praha 1968.

Dřeviny zámeckého parku v Roztěži u Kutné Hory. Praha 1970.

Zámecký park v Čechách pod Kosířem. Praha 1970.

Dendrologie parků a zahrad v Jižních Čechách; České Budějovice 1979.

Okrasné rostliny v zahradách na Sychrově; Praha 1995. Spoluautor I.Tábor.

V roce 1999 vyšel velmi zdařilý titul Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Pacáková – Hošťálková a kol.) ve kterém má Svoboda podíl poměrně obsáhlým Slovníkem dendrologických hesel a Přehledem dendrologických charakteristik okrasných dřevin.

Ucelenou část Svobodovy bibliografie by zasloužila obsáhlá problematika introdukce dřevin, představující desítky publikovaných titulů. Při dnešním rámci se omezím jen na stěžejní jeho práce, a to:

Introdukce okrasných jehličnatých dřevin. Studie ČSAV, Praha 1976, 122 stran a

Introdukce okrasných listnatých dřevin. Studie ČSAV, Praha 1981, 175 stran.

Hlavní Svobodův životopisec RNDr. Ludvík Helebrant o něm u příležitosti Antonínových šedesátin napsal: „Nejhlouběji pronikl do dendrologie, ale zajímá se dále o problémy botaniky, zoologie (zvl. ornitologie), o okrasné zahradnictví (zvl. o sadovnictví a krajinářství), o lesnictví, ochranu přírody, ale i o bioklimatologii, biometriku, bibliografii, historii přírodních věd a o biografii význačných osobností a snad bychom mohli ještě pokračovat.

V těchto dnech Doc. J. Dolatowski připravil pro polský odborný tisk tento text:

„Jubileusz Antoniego Svobody.                                                   Obr.6

W roku 2015 Antonin Marian Svoboda z Czech, członek honorowy naszego Towarzystwa, obchodzi 85 rocznice urodzin. Jest to okazja by skierować ku Niemu wyrazy szacunku, ale i – przede wszystkim – gorącej przyjaźni. Antoni jest wiernym i serdecznym przyjacielem polskich dendrologów, a bliska więź, jaką obdarza wielu z nas, jest dla nas źródłem nie tylko radości, ale i dumy, bo mało już ludzi o tak szerokich horyzontach, polihistorów, ludzi tak namiętnie ciekawych świata, nieustannie wchodzących z nim w dyskurs i zarazem wiedzących o tym świecie tak niezwykle wiele.  Ad multos annos!“ (jd)                                  

 

Soubor Svobodovy publikační činnosti v časovém uspořádání od r. 1957 do 1989 vyšel v periodiku ČBS v roce 1990. Tento přehled je postupně obohacován o další jubilantovy příspěvky, dnes je jich hodně přes 400 a čekají na obdobné zpracování. Antonín příležitostně odkazuje na své webové stránky www. arboram.

Antonín Marián Svoboda má až citovou vazbu nejen na jihočeský Červený Dvůr, na severočeskou krajinu a její parky, na pražské parky a zahrady, ale vřele i na Kroměříž a její světově významná díla zahradní architektury. Myslím, že i zde má Antonín nepominutelnou stopu. Obr.7 AMS v Květné zahradě 2014 a Obr.8   Na závěr ještě kytice, při této příležitosti může být od bohyně Flóry až z poloviny 18. století.

 

Milan Velička.

 

Prezentace (promítané obrázky/texty):                                             

• AMS a Ginkgo biloba.
• Účastníci Čs.polskéhoDendrol.Kongresu Mlyňany 1960 před zámkem v Topolčiankách.
• Příspěvek AMS o spolupráci čs. a polských dendrologů v Roczniku PTD LIX,2011.
• AMS a doc.J.Dolatowski, ved.redaktor Roczniku PTD.
• Plánek parku Na Kampě arch.K.Dudycha in:Pražské parky, spoluautorem obsáhlého díla je AMS.
• Zdravice doc.J.Dolatowského za PTD k letošnímu jubileu AMS.
• AMS v Květné zahradě v Kroměříži v roce 2013.
• Bohyně Flóra s kyticí, olejomalba G.Cignarolliho zhruba z pol.18. stol.